Jsem pisatelka příběhů, někdy jejich hrdinkou, někdy pouze vypravěčkou. Nořím se do obrazů dějů a nasávám je do slov. Teď právě do příběhu svého letního čtení Mlh Avalonských a souběžně s ním nahlížím za plentu avalonské mlhy, kterou si v sobě nosím. (Ne)skutečné vyprávím: …
Před dávnými věky dávných věků existovala pouze Tma. Neměla hranice, byla ve vakuu nehybnosti. Byla tmavá, černočerná, nedozírná. Byla jediná. Ta Tma necítila ani svoji nicotu ani jednotu.
Ta Tma byla nedozírným Bohem.
Ve stavu Tmy nemohl Bůh říci: Já jsem. Necítil sám sebe. I zatoužil Bůh cítit sám sebe. Dostal nápad, zažehl v sobě jiskřičku naděje a proměnil se ve Světlo.
Světlo a Tma začaly pulsovat v tanci kolem sebe. Z jejich pohybu stvořil Bůh muže a ženu. Měl pocit Radosti. I ustanovil trojjedinost: Bůh-Žena-Muž. Skrze ni, v pohybu tance a radosti, začal milovat, cítit a zažívat SÁM SEBE. A tak se zrodila TANtRA.
Zrodila se nejen jako pohyb mezi Tmou a Světlem, mezi Ženou a Mužem.
Zrodila se jako pohyb v Člověku, v sobě samém.
A Bůh mu začal říkat …
Život.