V knize Laurence Gardnera: Strážkyně Grálu jsem se dočetla k zajímavé pasáži o výtvarném umění. Už nějakou dobu mi nejde číst knihu dál a tak o tom, co z této pasáže ve mně utkvělo a co mi "trklo", musím napsat, protože chci knihu dočíst, a protože artefiletika i arteterapie čerpá pro práci s duší i ve výtvarném umění.
Tak tedy vybráno a seskládáné do kratší verze z textu zmíněné knihy:
V 5. století definitivně zvítězilo institualizované křesťanství nad esoterním. Od 6. století byla s rozkvětem výstavby kostelů zavedena v křesťanském umění určitá oblíbená témata, která se ustálila především ve výtvarných fomách, které byly v souladu s oficiálním učením.
S tím, jak vzrůstal význam kultu "panenské matky", byl Ježíšův otec Josef v umění zpodobňován nedůsledně a církevní zadavatelé požadovali, aby mu byla přisouzena pouze nedůležitá pozice nebo aby zůstal v pozadí. Biskupové by rádi popřeli, že Marie byla vůbec kdy vdaná, avšak umělci se nemohli vyhnout přímé informaci z evangelií. Ve snaze nenaznačit ani tu nejmenší fyzickou důvěrnost mezi Josefem a Marií bylo to nejlepší, co mohli udělat, že zobrazovali Josefa jako podstatně staršího než jeho manželka. Slavný obraz Doni Tondo od Michelangela (1504) ukazuje velice holohlavého a velice bělovousého Josefa, stejně jako Caravaggiův Odpočinek na útěku do Egypta (1597). Někdy se Josef znázorňuje jako senilní, buď spící, nebo se spokojující s úlohou povrchního pozorovatele jako v Klanění mágů Hanse Memlinga (1470). Bylo mu jen zřídka dovoleno, aby se účastnil nějaké důležité akce a na obrazech, jako je například Van Dyckův Odpočinek v Egyptě (1603), se jeví jako sotva schopný nějaké činnosti. ... zatímco Marie zůstávala stále mladá, krásná a vyrovnaná. (Laurence Gardner: Strážkyně Grálu)
Když jsem řádky s těmito informacemi četla, souběžně mi naskočilo v hlavě několik obrazů: jako první - reklama na Viagru, která zářila z televizní obrazovky ještě před koncem 20.století, jako druhý - obraz muže na prahu mudrce a starce, který místo toho, aby se v této svojí životní etapě ukotvil, poblázní se a najde se dvacetiletou milenku, obraz třetí - současná míra neplodnosti.
Příběh Josefa, Marie a Ježíše, příběh, z něhož se postavy přenesly stoletími do dnešních dnů už jako archetypy, které nás výchovně a spirituálně formují. Oč silnější je asi působení otisku archetypů v nás, když víme, že jejich předlohou byly kdysi reálně žijící lidé?
Odkaz Josefa byl při výtvarném zobrazování záměrně posunut. Josef ve svém archetypu už není hmotným vykonavatelem božského mužského principu, Josef vyobrazený jako stařec "sotva schopný nějaké činnosti" není nositelem plodivé síly. Tato síla stojí mimo něj. Byla mu záměrně odňata.
Neznám způsob, jak mezi mnoha dalšími faktory změřit nebo prokázat dopady působení takového obrazu, obzvlášť, když po tolika letech už ani nevnímáme, že je společnost v jeho poli, chycena v jeho podprahovém působení. A tak berte mou obraznou souvislost spíš jako námět k zamyšlení ať vtipný, méně vtipný, či absurdní ...
... že vidím linku mezi záměrným učiněním Josefa neschopným - tedy impotentním starcem a potřebou Viagry v dnešním světě
... že vidím linku mezi mužem, který na prahu své životní moudrosti neustojí své stárnutí, (nebo i stárnutí svojí ženy), poblázní se a od své téměř životní družky odchází za mladší, vždyť Marii, životní družce Josefa, bylo vytvořeným archetypem přiřknuto, že zůstává mladá a krásná
... že vidím linku mezi zamlžením Josefova věku, uděláním z mladého muže v plné síle starce, a současnou vysokou neplodností mladých mužů, vždyt výtvarně ztvárněný archetyp pozemského Josefa říká, že zplodit potomka je nemožné, když je mu odepřen věk jeho plné plodivé síly
Nutná vsuvka: V České republice se dle statistik potýká s neplodností 20 - 25 % párů, přičemž neplodnost v západních evropských zemích včetně Česka rok od roku roste. Zhruba u čtyřiceti procent případů je problém jasně na straně ženy, u čtyřiceti na straně muže a ve dvaceti procentech u obou, uvedl už v roce 2014 MUDr. Jan Šulc z Centra reprodukční medicíny Gest. Údaje z roku 2018 jsou obdobné. Podle posledních evropských výzkumů má plně zdravé a funkční spermie jen necelých 48 % mužů ve věku do 37 let. Přitom muži většinou nemají ani tušení o tom, že u nich existuje nějaká komplikace.
Je pro mě zajímavé, že do stejné formy vyobrazení, tedy i významu, jako Josef, byl zasunut i další muž, Mariin otec Jáchym, protože i Mariino početí bylo prohlášeno za "neposkvrněné", což významem chápeme už jen jako absenci mužova těla při aktu zplození.
Moje myšlenky volně běží dál: Co když, je do této pozice za těch 1500 let působení uměle vzniklého archetypu podprahově vsunuto vícero mužů? Co když se na stavu im-potence současných mužů krom jiných faktorů podílí i tento Josefův archetypální obraz?
Víte, že jedna přímá souvislost tu skutečně je?
Užívání steroidů a anabolik, které muži užívají pro "vyrýsování, zmužnění těla", kterým možná nevědomky v sobě chtějí přebít archetyp Josefa-starce.
A přitom právě tímto užíváním své mužství do stavu starce přivádějí:
Anabolika v těle uměle zvyšují hladinu testosteronu. Mužské pohlavní orgány tak dostávají signál o tom, že testosteronu je dost a není nutné jej dále produkovat vlastními silami. Dochází tak k tlumení činnosti varlat, která přestávají vyrábět spermie,“ vysvětluje MUDr. Pavel Otevřel, vedoucí lékař kliniky Reprofit. Několikaleté užívání anabolických steroidů může vézt až k atrofii, při které se varlata scvrknou a nevratně ztratí svoji funkci.
Je tedy všechno ztraceno? Věřím, že ne. Třeba stačí vylézt z nastavevého paradigmatu, z odkazu Josefova záměrně přetvořeného archetypu, vytáhnout jej z podprahu na povrch, pak obrazně řečěno zamést vlastní práh a spojit se obrazem jiným, ideálně sám sebou v sobě nalezeným.
Ten v sobě nechat rozeznít.
Zdroje:
Laurence Gardner: Strážkyně Grálu, pravda o Marii Magdaléně, Nakladatelství Eminent, 2007
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-az-ctvrtinu-paru-v-cr-trapi-neplodnost-238826
https://socialnipolitika.eu/2019/07/vyrysovane-telo-za-pomoci-steroidu-zadne-spermie-varuji-lekari/