V knize Maminko maluj – arteterapie v těhotenství se mimo jiného dočtete: „Vždy jsem se prokreslila skrz negativní emoce k radosti, klidu, rovnováze.“
Jednou z mých velkých motivací proč si kreslit, byla obava, aby moje emoce získané z víru událostí, které se kolem mě ve vnějším světě po čas těhotenství roztáčely, negativním způsobem nedopadaly na miminko. Podnětů ke kreslení bylo požehnaně a s nimi i dost příležitostí si transformační síly kreslení všimnout.
Nedávno jsem se setkala s arteterapeutickou technikou scribbling – čmárání, ve které je tato síla dobře patrná. Byla jsem technikou tak nadšena, že jsem se rozhodla použít své obrázky (přesněji dvě fotografie jednoho a téhož scribblingového obrázku) k tomu, abych vám onu sílu proměny přiblížila.
Fotografie první, aneb situace a naladění na začátku kreslení. Dostala jsem za úkol vést se zavřenýma očima dle libosti tužkou čáru po papíře. Jediná instrukce zněla: Vnímej své tělo a pohyb v něm. Mohla jsem si vybrat, zda se úkolu zhostím meditativním způsobem, nebo si dovolím dynamiku kresby tří-čtyřletého dítěte. Volila jsem druhý způsob, neboť mě lákalo vcítit se do dítěte ve věku mých vlastních dětí. Po skončení jsem měla obrázek nějak nazvat. Následně dostal obrázek ještě názvy od lidí ve skupině. A tak můj Vesmír na kříži byl též Závratí, Ránem před těžkým dnem, Bitevním polem po bitvě. Veselým pozitivismem názvy dvakrát moc nehýří, že?
Pak jsem si měla vzít pastel jiné barvy a z té čáranice vybrat a vytáhnout konkrétní tvary. Jeden jediný obraz, který je v té změti čar ukrytý, protože jako jeho tvůrce, jsem to já, kdo dává obrázku jeho konečný platný význam. Fotografie druhá …
Poznáváte ji? Nazvala jsem ji: Marie v očekávání. Nese poklad, jeden na dlani a jeden ve svém lůně. Proměna, že?
-
