Přijela jsem domů z práce a padla na mě únava. A přitom to zrovna dneska byl se školními dětmi pohodový den. Možná to je únava z prvního krásného slunečného dne. Chodím po bytě a hledám v sobě, co s nulovým energetickým kreditem, s tím rozpoložením v sobě, udělat, než přijdou i moje vlastní děti domů ze školy. Hledám svému rozpoložení pojmenování. Hledám mu analogii. Čemu ze svého života bych to připodobnila … ? Naskakuje mi na mysl okamžik z porodu prvního dítka. Okamžik, kdy jsem chtěla utéct. Ne, byla to spíš potřeba, na chvilku z porodního procesu vystoupit, odpočinout si, volně se nadechnout a zas se vrátit. Jen na chvilku vystoupit … Toužila jsem po malé časové smyčce, která by mi v čase nezadržitelně běžícího procesu dovolila odpočinek. Dnes odpoledne po práci, stojím ve stejném bodě: jen procesem je život sám. Cítím v sobě potřebu vystoupit. Jen na chvíli, co bych si odpočinula, a zase bych se vrátila. Na to, že by to měl být útěk, na to, že mám děti a zase myslím na koleje a vlak, jsem neobyčejně klidná. Ukotvená ve svém středu. Jako popis mi k situaci mého vnitřního bezvládí slova „nebaví“, „život mě nebaví“ přicházejí slova. Čtyřverší. ZáZNAM ŽIVOTa: pocit, potřeba – všechno to zhasnout – a – znovu nahodit - JINAK Zapátrám v paměti. Našla bych mezi svými obrázky tomu vhodnou ilustraci? Vzpomenu si téměř hned -LUCERNA. Jdu pro ni. Má jen v čistých liniích nakreslený tvar. Náčrt 31. 7. 2017. Šest let zpátky. Tehdy to takto stačilo. Tehdy to bylo takto úplné. Dnes se odvážím - dokreslit pozadí - TMU po zhasnutí. Je lehká jako vánek. Snad to není ani tma. Pastelkami vstupuji do obrazu a s každým tahem hladím duši. Jsem v pohybu, tvořím pohyb. Tvořím. Vnímám, jak se ze dna zvedá vlna. Z ohromného moře tvořivosti se dosycuji energií.
K čtyřverší přicházejí další slova. To už znám. Jsem zas ve spojení se sebou, jsem v proudu a plynu. záZNAM ŽIVOTa:
pocit, potřeba, _ouha - všechno to zhasnout a novu nahodit - JINAK pocit, potřeba, touha - přestat se chvět a začít se chvět ve zvuku správných vět ZNÍT JINAK Znít jako odvěký DRAK ZNÍT JINAK MÍT ZRAK ZNÍT Z TICHA DO TICHA mít CIT a ZRAK BÝT LETÍCÍ DRAK.
Druhý den si chci básničku napsat na druhou stranu obrázku Lucerny. Vytahuji obrázek ze složky. Otočím … a tam v lehce načrtnutých liniích zelený DRAK!!! Musel být nakreslený ve stejnou dobu jako LUCERNA! ŠEST LET TU TIŠE NA MĚ ČEKÁ.
p.s. Ze synchronicit, které se člověku dějí, se prý lze zbláznit, nebo se možné se jimi nechat vést.
