Přistál mi v poště porodní příběh. Blízká žena píše mi ve zkratce fakta porodu svého prvního dítěte:
Měla dulu. Dostala od ní mnoho tipů, jak nachystat tělo i mysl. Dávala si záležet a důsledně se připravovala. Leč děťátku se ven vůbec nechtělo. Přenášela a doktoři to chvíli respektovali. Pak už dostala termín indukce porodu. Slzy, pláč, přijetí situace. Byla v tom vědomě, odmítnout by dokázala, ale vyhodnotila, že následný tlak, který by na ni byl vyvíjen, by jí a děťátku udělal víc škody, než užitku. Slzy, pláč, přijetí situace. Naděje, že bude k rozjetí porodu stačit prasknutí plodových obalů. Znovu přesvědčí doktory a úspěšně oddálí zavedení hormonální tablety prostinu. Získává čas pro sebe a pro miminko. Ale žel … nakonec indukce prostinem byla. Do hodiny a půl se rozjel porod a do čtyř hodin bylo miminko na světě. ALELUAH! Indukce byla tentokrát smysluplná, s kýženým efektem. Příběh nekončí patovou situací, zacyklením porodních hormonů a císařských řezem.
Udělala málo? Udělala dost? UDĚLALA MAXIMUM!
Z pocitů ženě zůstala LÍTOST, že „MUSELI DÍTĚ Z BŘÍŠKA VYHNAT“, moc na to nemyslí.
Skládám si nitky všech informací k sobě, do "jiného"obrazu, než který vidí ona žena, abych ho nacítila, abych dala tip k rozklíčování otázky, kterou pokládá ženě její pocit lítosti: PROČ MUSELI DÍTĚ Z BŘÍŠKA VYHNAT?
Fakt, že po zavedení prostinu se porod rozjel rychle a patřil k bezproblémovým a k těm rychlejším, mi napovídá, že miminku chyběl už jen malý, závěrečný impuls: *snad dodání odvahy; *snad nalákání, *snad vzbuzení zvědavosti na svět venku, *snad pozvání do světa
Vnímám z obrazu popsaného porodu velké úsilí připravit sebe, dospělou ženu. Naskakuje mi otázka, jak bylo myslí připraveno miminko?
Vybavuji si, jaké obrázky jsem intuitivně kreslila před svými oběma porody. Byly to obrázky zvoucí na svět, ujišťovací, lákající. Byla jsem už jen v bublině a v citové vazbě já – miminko. Tuto vazbu jsem aktivně kreslenými obrázky posilovala, posílala odvahu dítěti a i sobě (viděno zpětně). Ani moje děti se nenarodily 40+0 (jedno 41+0, druhé 41+3).
Možná, že v tomto příběhu chyběl jen tento poslední impuls, který by vycházel z projevené citové vazby dítěte na dospělého, z citové vazby vědomě žité a podporované dospělou ženou. Citová vazba dítěte na dospělého, která je dítěti impulsem k růstu i prevencí vzniku traumatu. (viz přednáška MUDr. Gabora Maté v Praze 2022; kniha Držte si své děti od G. Neufelda a G. Maté).
www.maminkomaluj.cz - Intuitivní kresba je jedním z aktivních způsobů, jakým si žena může během těhotenství citovu vazbu s miminkem navazovat, posilovat, podporovat. Na vlastní kůži zažito :-)