V kostele sv. Jakuba se scházejí lidé. Dnešní bohoslužba bude výjimečná. V týdnu byl svátek sv. Jakuba a patronky města sv. Anny. Na nedělní bohoslužbu vyráží tentokrát celá naše rodina a je to snad poprvé, kdy děti neremcají. Vědí, že se z kostela půjde procesím na atrakce, protože na tuto neděli připadla tradiční Svatoanenská pouť. Dnes se světy prolnou. Od rána je od kolotočů slyšet polohlasitou hudbu. Oznamuje, že za chvíli se řetízáky, labutě, houpačky, lochnesky, no-limity a extrémy rozjedou na plné obrátky.
Vstupuji do chrámové lodi. Mše již začala. První zpěvy naplňují prostor. Sólistku při této výjimečné události doprovází trubka a jiné žestě. Dneska se ke zpěvům nepřidám. Že nepřidám? Zavírám oči a nechávám se unášet hudbou: piano, forte, pianissimo a zas. Melodii v představách chytám do rukou, točím se prsty kolem ní, načež ji nechám mezi nimi proplout. Kdo koho hladí? Ona mě, já ji? Nerozliším. Nepoznám. Nechám sebe zvukem prostoupit. Reaguji pohybem na dynamiku hudby jako dirigent, ale pouze jemně, neznatelně. Jen pozorný zachytí, co se ve mně odehrává.
Hudba se zvedá do dynamiky dalšího forte. Nad hlavou nás všech, v siločárách hudby, pod stropem kostela lítá DRAK. Vznáší se a krouží na vlnách barvy tónů žesťových nástrojů, jimiž se vine ženský hlas.
Co dělá v kostele DRAK?, napadne mě. Byl do kostela církví uvězněn?
Ne, ne. Lítá si v prostoru pod stropem zcela svobodně. Drak (či dračice) ví moc dobře, že by stačilo zvýšit rychlost svého letu, vírem roztříštit skleněnou tabulku okna a vzniklou dírou vyletí ven. Když zvedne rychlost svého letu ještě o trochu výš, vytvoří turbulenci, kterou pošle celý kostel do sutin. Ale proč by to dělal?
Drak (dračice) dobře chápe ze své perspektivy, že ve vývoji života ani lidské duše se nedá žádná fáze přeskočit.
Proč by to dělal?
Samo se to zřítí, nebo v jiné promění. Vždyť už nyní shlíží do chrámové lodi na zástup mladých lidí, kteří hledají se svými rodinami stejné, avšak projevem jiné, než měli ti předchozí. Dobře si drak pamatuje dobu dlouhou jak jedno dračí nadechnutí, kdy se prostorem nesl nesmlouvavě přísný hlas a v kostelních lavicích sedělo života v počtu prstů jedné ruky. Teď je do středové uličky přidána další řada osmi lavic. A přesto se ještě stojí.
A tak se drak proměnou obrazu dole pod sebou někdy i docela dobře baví a bedlivě ho stráží. Stráží život takový, jaký je, jaký potřebuje právě být. Nehodnotí entitu, která je sama hodnotou nejvyšší. Život.
Každý chrám má svého draka, každá svatyně svou dračici. Stačí jít a hrát jim tu správnou skladbu. Pak lítají a nesou životem s lehkostí a radostí v srdci.
Hledej píseň pro svého draka.
Naslouchej písni svého draka.
V srdci leť!
Houpačka, řetízák, no-limit, extrém teď!
(31.7./1. 8. 2022, Mnichovo Hradiště/Praha)