Už nějakou dobu si lámu hlavu, jak stručně a ideálně jednou větou říci, co v sobě nese Maminko maluj. Přiznala jsem si, že je to marné snažení, protože Maminko maluj má dva proudy: artefiletický a arteterapeutický. Jedno mají oba přístupy společné - na začátku obou směrů stojí příběh, motivace nebo přání, se kterými žena za mnou přichází. Z příběhu se odvine směr, kudy se naše arte-hraní bude ubírat.
Je-li žena těhotná poprvé, výtvarná zadání skládám tak, - aby si hledala, nacházela a posílila vztah k sobě, protože to je základem
vztahu k dítěti. - aby si posílila důvěru v to, co cítí, jak to má.
- aby čas kreslení a malování byl dalším způsobem její prenatální komunikace, důvěrnou chvilkou s miminkem. - aby ke konci těhotenství, až rozloží obrázky před sebe, v nich bylo zachyceno její zrání do mateřství. - aby měla před porodem nacvičenou schopnost ponořit se do plynutí času, uvolnila se a odpoutala se od potřeby ho sledovat. - aby své miminko vnímala jako hlavního parťáka v procesu porodu a v duchu s ním během porodu komunikovala.
Se ženou, která již se zkušeností z porodu příchází, se výtvarnem dotýkáme předchozích zkušeností více terapeuticky, abychom příběhu nalezly další úhly pohledu a souvislosti, abychom rozvolnily emoční náboj, který si žena v zážitku nese, a mohla ho lépe přijmout a začlenit do svého životního příběhu.
(Obrázek z knihy Maminko maluj: Ujištění. Porodí tě láska)
コメント