ČARODĚJNICE
Mají svoje čaro.
ČaroDĚJnice!
KOUZLO, DĚLEJ KRÁSU!
ČARO, DĚJ SE.
PŮVABE, DĚJ SE,
PEČUJ O KRÁSU.
Čaroděj i čarodějnice vám pomohou,
procházejí se proto krajinou,
strážci a strážkyně ČARA,
strážci a strážkyně krajiny PŮVABU, krajiny KRÁSY.
A tak jsme letos putovali českou krajinou nejprve ze středu na její sever a pak k Ráji. Ráji Českému.
Na mém rodném severu jsme v IQlandii mnoha způsoby pronikali do ČARA lidského vědování a dotýkali se vědění. Žasli jsme nad rozkrytými kouzly přírodních zákonitostí i z nich vzešlou technikou.
Večer při Ráji, v krajině mého dětství, jsme uprostřed rozkvetlé zahrady zapálili oheň. Spojili jsme v kruhu kolem něj prarodiče s vnoučaty. Když se dopekly a dojedly buřty, přiložili jsme na oheň suché větve olámané z okolních prastarých ovocných stromů a oheň vzplál jasným plamenem a měnil staré na popel. A rudá zář vystupovala zevnitř hořících větviček na povrch. Zviditelňovala složité obrazce vnitřních struktur. Svým čarem mámila. Vzpomněla jsem si na odpoledne stráveném v matematickém koutku s fraktály, sobě si podobnými, na první pohled složitými tvary jednoduchých opakování. Byly teď ve žhnoucím popelu přede mnou. Oči z nich až přecházely, jaká z nich ve spojení se září sálala pokora. A v duši se rozhostil klid a mír čiré existence. Byly jsme spolu tři generace.
Ještě v pozdním dopoledni druhého dne jsem našla v ohništi teplý popel. Popel barvy vůkol kvetoucích stromů. Těch stromů, jejichž suchými větvemi jsme oheň živili. Ne vždy promění oheň staré až do bíla a vyjeví Samsáru života.
A tak to letos pro mě nebylo o vymezování se vůči „pálení čarodějnic“, ani o přimykání se k Beltainu, ale o tichu, a o nalezení a přijetí soukromého významu tohoto rituálu.
(30. 4./1.5. 2023)
Comments